Přijetí osvobozuje

Je potřeba aby mysl a činy byly v souladu... potom může být vnější realita spuštěna podle našich představ. Pokud nespolupracuje mysl a činy jsou produktivní, tak to fungovat nebude. Pokud bude fungovat jen mysl a činy nebudou konány, tak to taky fungovat nebude.

Je potřeba trénovat soulad mezi mysli a činy, protože tohle spojení nás posouvá z bodu A do bodu B, kde chceme být. Důvěřuj a prověřuj správným sebezkoumaním, jeli mysl a činy opravdu v souladu!

 Nechme odejít, co už nepotřebujeme, jako se stromy zbavují každý rok listí. Naberme, co nám opravdu prospívá... to poznáte podle dobrého pocitu na srdci... to pozná úplně každý. 

Minulost 💭
...vzdycky jsem se trýznila minulosti a tak nějak jsem věci nedokázala přijímat, teď mi to jde daleko rychleji, ale stále je na čem pracovat.
Není třeba zůstávat zaseknuti v minulosti, co by mohlo být jinak a bičovat se každou chvíli skrze naše myšlenky, které později můžou vyústit i v nezdravé činy ... Je důležité v takových momentech udělat retrospektivu nepříjemných situaci z minulosti, aby jsme mohli přijmout lekce a neopakovat je.. Není to o tom, že se udělá tlustá čára, jak se většinou říká...Taková ta pomyslná tlustá čára mi nikdy nepomohla, možná tak na den. 🙂
Takže je důležité uznat všechny bolestivé emoce...vytáhnout to na povrch a dovolit si je procítit. Kdo nemá dobrou představivost si to může vypsat na papír...
Nikdo nechce znovu prožívat nepříjemné situace, ale pokud všechny špatné situace posuneme do nevědomí a nebudeme mít v sobě ty situace zdravě spracované a nebo hůř děláme, že se nestaly.. Tak ať tomu věříme nebo ne, někde se to později projeví a proto je tak důležité s tím pracovat...
Potom se můžeme dostávat lehčeji do přítomnosti, kde opravdu můžeme vnímat vše okolo nás a opravdu si to užívat bez nějakých filtrů.. je to dost náročná vnitřní práce, ale stojí to za to ✨
Doporučuji meditovat alespoň 10 minut denně..Ráno po probuzení a nebo večer před spaním nebo nejlépe, kdykoliv si vzpomenete..✨
Zastavit se a podívat, co se děje uvnitř nás.. Naučit se pomalu pozorovat, co v nás opravdu probíhá 🕊

Strach 🌪
Vnímám strach jako nějakého bubáka, který nás paralyzuje před vším, co si přejeme. Je to nějaká pomyslná zeď, přes kterou nemůžeme projít. Z mé zkušenosti jsou strachy největším nepřítelem pro život. Strach nás totálně pohltí a my přestaneme mít životní energii, chuť dělat nové věci, chuť žít pravdivě a autenticky, protože za tím vším většinou stojí obrovský strach z neúspěchu a ze selhání.
Z mé zkušenosti mají strachy takovou sílu a moc, že nás paralyzují a my mnohdy nevíme ani co je pravda. Prostě v tu chvíli je to větší než my a rozhodovat se z takového místa opravdu nedoporučuji... Člověk se v takový moment většinou rozhodne pro neutrální variantu, kterou vymyslel strach a chytrá mysl než pro to co opravdu chceme a co je pro nás pravdivé.
Lék na strach je přestat mu věřit. Přestat mu dávat takovou velkou důležitost. Přestat si ho všímat. Pozdravte ho a řeknětě klidně..zase jsi tady, klasika.. ale už mu nevěřit, že je to pravdivé. Je to jen myšlenka, která je živena. Co se asi stane, když ji přestaneme živit? Když ji nedáme pozornost? Co se pak stane?
Dneska je novoluní a v takovou dobu si dělám vždy očistu a rituál na to čeho se chci zbavit. Co už mi opravdu neslouží. Takže myslim, že vzít si dneska tužku a papír a vypsat si tam všechny strachy, které už nebudeme živit, je dobrý plán na dnešní večer✨😊
Přeji všem velkou dávku odvahy být k sobě pravdiví a postavit se svým strachům. ❤️